Podle legend je starší než lidstvo samo – pod jménem ambrózie ji pili už antičtí bohové a znala ji každá prastará civilizace, která za něco stála. A poněvadž naši Slované opravdu za něco stáli, tento nápoj síly, odvahy a lásky nebyl cizí ani jim.
Pokud zapomeneme na bohy a zeptáme se vědy, odpoví nám, že medovinu lidé znali už v Africe před 20 000 až 40 000 lety.
V období sucha včely obsazovaly díry v baobabech. Když přišlo období dešťů a med se smíchal s vodou a kvasinkami z přírody, směs fermentovala, čímž vznikl první alkoholický nápoj na světě.
Lidé později přenesli včely s sebou na jiné kontinenty. Donesli také kvasinky, které se začaly používat na kvašení vína a piva.
Medovina byla oblíbeným nápojem královských dvorů a šlechty. Byla symbolem hojnosti a prosperity. Ve středověku vznikl i výraz medové týdny (honeymoon, lune de miel).
Medovina se dávala jako svatební dar novomanželům v takovém množství, aby jí měli dostatek na celý měsíc po svatbě.
Novomanželé měli pít medovinu každý den, aby zabezpečili své rodině plodnost a hojnost. Pokud se jim do roka narodil chlapeček, dostal medovinař štědrou odměnu.
Medovina se tradičně vyráběla v Číně, Indii, ale i v Evropě. S urbanizací med postupně mizel a například v Evropě ho téměř úplně nahradil nový dovoz – cukrová třtina. Med přežíval pouze v klášterech, kde se chovem včel zabývali mniši.
Další ránou byl pro medovinu nový, industriální způsob extrakce medu. Zatímco předtím se med z pláství dostával zejména prostřednictvím teplé vody (z vody a zbytku medu pak vznikla medovina), nový mechanický systém nezanechával při extrakci medu skoro žádné zbytky a medovina se kolem roku 1800 začala ještě více vytrácet.
Posledních dvacet let se medovina opět vrací do centra pozornosti. Surovina na její výrobu vzniká ještě ekologičtěji než pivo nebo víno.
Na med nepotřebujete žádné složité zemědělské mechanismy, ale pouze starostlivost včelařů. Včely navíc dodávají rovnováhu okolní přírodě a opylují každé třetí sousto, které jíme.
Včelařství začíná být populární nejen na venkově, ale i ve městech. Na světě vznikají kluby městského včelaření. Dokonce i ve velkých městech jako je New York či Londýn najdete na mnohých střechách včelí úly.
Včelovina se vyrábí na úpatí Malých Karpat ve Smolenicích. Nedaleko odtud, v Naháči, byly položené základy modernímu slovenskému včelařství.
V letech 1801 – 1802 zde Juraj Fándly napsal o včelách dvě knihy – Slovenskí včelár a O úhoroch ai včelách rozmlúváňí.
nebo se podívejte kde Včelovinu koupit
